Uspořádání psychiky

Začněme naši diskusi, kterou bychom mohli pojmenovat "Intuice." Nejdříve musíme začít od základu: lidské bytosti. Odkud jsme přišli? Kam jdeme? Jaký je důvod naší existence? Nač jsme tady? Proč existujeme? Hle, máme tu spoustu otázek, které musíme objasnit a vyřešit.

Dítě se narodí a jako samozřejmost mu je zdarma dáno fyzické tělo, to je zřejmé. Toto fyzické tělo je úžasné. Nachází se v něm asi 15.000 x milión neuronů, které jsou ve službách dítěte, a to ho nic nestálo.

Smyslová mysl

Během růstu dítěte, jeho smyslová mysl se otevírá kousek po kousku. Tato smyslová mysl jako taková, dává dítěti informace prostřednictvím vnějších smyslových vjemů, a právě s informacemi poskytovanými prostřednictvím těchto vjemů, smyslová mysl vždy vypracovává obsah svých pojmů. Díky tomu, naše současná mysl nemůže nikdy nic vědět o realitě. Její procesy uvažování jsou subjektivní, pohybující se v začarovaném kruhu: kruhu vnějších smyslových vjemů, to je zřejmé.

Nyní možná sami trochu jasněji pochopíte, co je subjektivní uvažování jako takové. No my musíme udělat úplné rozlišení mezi subjektivním uvažováním a objektivním uvažováním.

Je zřejmé, že dítě musí projít všemi vzdělávacími procesy: mateřská škola, základní škola, střední škola a univerzita. Subjektivní uvažování je vyživováno všemi daty, která tyto rozdílné akademické instituce předkládají. Ale opravdu žádná výchovná instituce nemůže dát dítěti, mládeži nebo teenagerům existující údaje o tom, co se netýká času, o tom, co je Realita.

Skutečně, spekulace subjektivního uvažování nás vždy dovedou k intelektualismu, do absurdní oblasti utopie nebo v nejlepším případě, k jednoduchým názorům subjektivního typu, ale nikdy ke zkušenosti pravdy, nikdy k tomu, abychom mohli zažít to, co se nachází mimo čas.

Na druhou stranu, k objektivnímu uvažování nejsou žádné instrukce, protože neexistuje žádná škola, která by to učila, co je opravdu hanbou a tím zůstává tato oblast neprobádanou. Nepochybně, objektivní procesy uvažování nás samozřejmě vedou k přesným a dokonalým postulátům.

Dítěti se všude vždy dostává subjektivního vzdělání, pro něj neexistuje žádná forma vyšší výuky. Veškeré údaje, všechny akademické záležitosti, všechny rodinné záležitosti, atd., které se skrze smysly dostávají do subjektivní mysli teenagera, jsou pouze empirické a subjektivní, a to je žalostné.

V raném věku dítě ještě neztratilo schopnost úžasu. Je zřejmé, že dítě se na všechny jevy dívá s úžasem: tento úžas v něm například probudí krásná hračka, se kterou se dítě pak hraje. Tato schopnost údivu postupně mizí, jak dítě roste, jak jeho smyslová mysl přijímá data z různých škol. A nakonec, přijde okamžik, ve kterém se dítě stává mladistvým a kdy zcela ztrácí tuto schopnost údivu.

Bohužel, údaje, které se mu dostanou ze střední školy, základní školy a z různých vzdělávacích center, slouží pouze pro výživu smyslové mysli, a nic jiného. Tímto způsobem, tímto vzdělávacím systémem škol, akademií a univerzit, jediná věc, kterou můžeme opravdu dosáhnout, je vybudovat si umělou osobnost.

Abych vám o tomto mohl podat pravdivou výpověď, tak vám řeknu, že skutečně, znalosti, které lidstvo studuje, nebudou nikdy sloužit k vytvoření Psychologické lidské bytosti. Ve jménu pravdy, musíme jasně říci, že témata, která jsou v současné době studována na vzdělávacích institucích, nemají žádný skutečný vztah s odlišnými částmi našeho Bytí. Z tohoto důvodu tato témata slouží pouze pro:

Za prvé: falzifikace znalosti pěti center organického stroje.

Za druhé: odebrání nám schopnosti úžasu.

Za třetí: rozvinutí smyslové mysli.

Za čtvrté: vybudování u nás falešné osobnosti.

Proto by mělo být jasné, že smyslová mysl v žádném případě nedokáže u nás udělat žádnou radikální transformaci. Je opravdu dobré si uvědomit, že smyslová mysl nás nikdy nemůže osvobodit od automatičnosti a mechaničnosti, ve které najdeme lidí na celém světě, i když se někteří mohou jevit jako lidé velmi vzdělané mysli.

Jedna věc je být zvířecím lidskou bytostí, intelektuálním zvířetem, ale rozhodně zcela jinou věcí je být skutečným Psychologickým člověkem. Samozřejmě, když používám slovo "člověk," tak myslím muže i ženu. Ale to musí být jasné.

Psychologický muž a žena

Narodili jsme se s nádherným fyzickým tělem, ale ve skutečnosti potřebujeme udělat něco víc. Vytvoření fyzického těla není obtížné, protože ho dostáváme dědičně, ale vytvořit Psychologického člověka, to je opravdu náročné. Vytvoření fyzického těla nevyžaduje, abychom potřebovali pracovat sami na sobě. No je zcela zřejmé, že k vytvoření Psychologického člověka, musíme pracovat sami na sobě.

Skutečnost se má tak, že abychom mohli vytvořit Psychologického člověka, který je skutečným Člověkem v nejúplnějším slova smyslu, tak musíme uspořádat psychiku, která je neuspořádaná.

Mistr Gurdžijev řekl, že organický stroj nemá psychologii. V této věci s ním musím rozhodně nesouhlasit. Psychologie skutečně existuje v každém organickém stroji, který mylně nazýváme "člověkem." Faktem je, že tento stroj je velmi neuspořádaný. Pokud je pravdou, že chceme vytvořit skutečného Člověka, tj. Psychologického člověka, pak je naléhavé a neodkladné, abychom uspořádali psychologii v tomto intelektuálním zvířeti.

Podívejme se tedy na rozdíl mezi intelektuálním zvířetem, mylně zvaný Člověk a skutečným, autentickým Psychologickým člověkem. Pokud chceme takového Člověka vytvořit uvnitř, pak musíme pracovat sami na sobě. Nicméně, uvnitř nás je boj, protože smyslová mysl je úhlavním nepřítelem vyšší mysli.

Smyslová mysl se ztotožňuje s jakoukoli okolností. Například, když se náhle ocitneme na bohaté hostině s množstvím jídla a s tímto jídlem se ztotožníme, tak se proměníme na nenasyty, nebo pokud se ztotožníme s vínem, tak skončíme opilý. Pokud máme před sebou osobu opačného pohlaví, která je fascinující a zajímavá, tak se s ní samozřejmě ztotožníme a skončíme smilněním, nebo se prostě proměníme na cizoložníky. Vytvořit Psychologického člověka za těchto okolností, tímto způsobem, je nemožné.

Pokud nějakým způsobem máme začít pracovat na vytvoření Psychologického člověka, tak to bude z pravé, opravdové práce na sobě, aniž jsme se kdy ztotožnili s jakoukoli situací, přičemž se od okamžiku k okamžiku, od momentu k momentu neustále pozorujeme.

Existují někteří lidé, kteří mají mylnou představu o duchovní cestě. Existují spolky, školy, řády, lóže, náboženství, sekty, které předstírají, že uspořádávají lidskou psychiku prostřednictvím některých zlatých zásad. Některé komunity předstírají, že prostřednictvím těchto zásad dosáhli něco, co nazývají "očištění" nebo "svatost." Je naléhavé, abychom všechno toto analyzovali.

Je zřejmé, že jakýkoliv druh etické nebo náboženské zásady, nikdy nemůže sloužit jako vzor pro různé životní události. Například výrok, který je sestaven vynikající logikou, jako například logika Ouspenského, nikdy skutečně nevytvoří nový vesmír, ani novou přírodu. Přísně se podřídit určitému výroku za účelem uspořádání naší psychiky by bylo absurdní. Samozřejmě to by znamenalo, že se proměníme na otroky.

Proto je vhodné, abychom opravdu zvážily mnoha etických katalogů a morálních kodexů, které se berou jako zlaté výroky.

Kromě toho, máme toho ještě hodně, co je třeba analyzovat před vstupem do činnosti organizace psychiky. Například otevřený, veřejný výrok, i když velmi moudrý a dokonalý, může být stále nepochybně nepravdivý, nebo ještě hůře, záměrně nepravdivý.

Proto, aby bylo možné očekávat transformaci uvnitř sebe samého, musíme se stát trochu více individualistický. Neříkám, abychom se stali sobeckými: tento výrok musíme pochopit. Musíme se naučit lépe myslet, nezávislejším a dokonalejším způsobem, jiným, než prostřednictvím mnoha zlatých výroků, a jak již bylo zmíněno, přes aforismy, které celý svět považuje za dokonalé. Tyto výroky nebudou nikdy sloužit, jako vzory pomocí kterých dosáhneme autentické transformace a uspořádanosti psychiky v sobě samém.

Skutečnost je taková, že abychom se dostali k jádru věci, jak uspořádat vnitřní psychiku, tak za sebou musíme nechat všechen subjektivní racionalismus. Konfrontovat naše vlastní chyby tak, jak jsou, bez toho, abychom je omlouvali, neznamená, že musíme před nimi utíkat. Nepokoušejte se je omlouvat. Je třeba, abychom se stali vážnějšími v analýze. Musíme být rozvážnější, ucelenější.

Pokud opravdu nebudeme hledat nějakou únikovou cestičku, pak můžeme pracovat na sobě, abychom dosáhli uspořádání Psychologického člověka a přestaly být intelektuální zvířata, jako jsme nyní.

Základem je psychologické sebepozorování. Skutečně, je nezbytné, abychom se pozorovali od okamžiku k okamžiku, ze sekundy na sekundu.

Jaký účel mě sebepozorování? Objevení našich různých typů psychických poruch/defektů. No tyto defekty musí být objeveny při činu, tím, že je budeme přímo a uvážlivě pozorovat, bez vytáček, bez ospravedlňování, bez jakéhokoliv typu úniku.

Když objevíme defekt, tehdy a jen tehdy, ho můžeme pochopit. A když se ho pokoušíme pochopit, tak znovu opakuji, že musíme být na sebe přísný. Mnozí, když se pokoušejí pochopit chybu, tak ji odůvodňují nebo se jí vyhýbají, nebo se ji snaží před sebou skrýt. To je absurdní.

Někteří malí gnostičtí bratři a sestry, při objevení tohoto nebo tamtoho defektu, začínají ve své mysli, jak se říká, ve své teoretické mysli vytvářet spekulace. To je velmi vážné, protože - jak už jsem řekl a v tomto okamžiku znovu opakuji - spekulace jednoduché subjektivní mysli končí v oblasti utopie, to je zřejmé.

Z tohoto důvodu, pokud chceme pochopit určitou chybu, pak jednoduché subjektivní spekulace musí být odstraněny, a na to, abychom je mohli odstranit, je třeba, abychom tuto chybu přímo pozorovali. Jen takto, prostřednictvím správného pozorování, je možné napravit tendenci spekulace.

Jakmile jsme zcela pochopili jakýkoli psychický defekt, ve všech úrovních mysli, pak si můžeme dopřát luxusu, že ho rozbijeme a zlikvidujeme, zredukujeme ho na prach, na kosmický prach. Nicméně nesmíme zapomínat, že mysl sama o sobě nemůže radikálně změnit vůbec žádný defekt. Mysl sama o sobě může jakýkoliv defekt označit s různými názvy, přesunout ho z jedné úrovně do druhé, ukrýt ho před sebou nebo ho ukrýt před ostatními defekty, ale nikdy ho nemůže rozdrtit.

Mnohokrát jsem vysvětloval, že potřebujeme vyšší sílu než je mysl, sílu, která skutečně dokáže jakýkoliv psychický defekt zredukovat na prach. Naštěstí, tato síla existuje v hloubce naší psychiky. Jasně mám na mysli Stellu Maris, Pannu moře, variaci našeho vlastního Bytí. Ona je derivát našeho Bytí. Pokud se soustředíme na tuto sílu, která existuje v naší psychice, tu sílu, kterou některé civilizace pojmenovali jako Eset/Isis, jiní Tonantzin, jiní Diana, atd., pak nám bude poskytnuta pomoc a konkrétní defekt může být zredukován na kosmický prach.

Když je zlikvidován jakýkoliv psychický agregát, živé ztělesnění té či oné chyby, pak se něco osvobodí: to je to, co se nazývá Esence. Je zřejmé, že v každé z těchto lahví, které jsou známé jako "psychické agregáty," existuje uvězněná Esence nebo vědomí. Takže když rozbijeme tu nebo tamtu chybu/láhev, procento Esence, které se tam nacházelo nebo které bylo v této láhvi uvězněno, je osvobozeno.

Pokaždé, když je procento buddhistické Esence osvobozeno, jako fakt se zvyšuje procento vědomí. Stejně tak, když rozbíjíme tyto psychické agregáty, procento probuzeného vědomí se násobí. A pokud zcela zredukujeme na prach všechny psychické agregáty, podobně i vědomí se probudí ve své úplnosti.

Pokud se nám podaří rozbít padesát procent nelidských nežádoucích prvků, pak samozřejmě budeme mít padesát procent objektivního, probuzeného vědomí. Ale pokud dosáhneme zničení sto procent našich nežádoucích prvků, pak = jako fakt, a vlastním právem - dosáhneme sto procent objektivního vědomí. Tedy na základě neustálého násobení, naše vědomí bude zářit vždy více a více, což je zřejmé.

To, co chceme, je absolutní probuzení, a to je možné, pokud budeme kráčet po správné cestě. Pokud uděláme opak, pak to není možné dosáhnout. To je jasné.

V každém případě, a to stejným způsobem, jakým zmenšujeme nežádoucí psychické prvky, které nosíme v našem nitru, odlišné siddhi nebo světelné schopnosti budou rozkvétat v naší psychice. A když dosáhneme buddhistického vyhlazení, skutečně až potom dosáhneme nejúplnějšího Osvícení.

Toto slovo "buddhistické vyhlazení," velmi vadí mnohým pseudo-esoterickým, pseudo-okultním organizacím. Pro nás, namísto toho, aby v nás toto slovo vyvolávalo odpor, tak nás naopak skutečně těší, protože to, po čem toužíme, je dosažení stoprocentního vědomí.

Existuje mnoho lidí, kteří by chtěli dosáhnout osvícení, existuje mnoho, kteří se cítí být zahořklí, kteří trpí v temnotě, kteří trpí skrze trpké okolnosti života.

Osvícení je něco, po čem toužíme, ale osvícení musí mít důvod, důvodem pro osvícení, je Dharmadatu. Toto slovo sanskrtského původu zní velmi divně pro uši lidí, kteří jsou zde momentálně přítomni. Dharmadatu pochází z kořene slova "Dharma."

Tři faktory

Někdo může zničit nežádoucí psychické prvky, které nosíme v našem nitru, ale přesto, na základě pouze tohoto, nemůže dosáhnout radikálního osvícení, protože tu, do hry vstupuje něco jiného: Třetí faktor pro revoluci vědomí: oběť pro lidstvo.

Pokud se neobětujeme pro lidstvo, tak dosažení absolutního osvícení bude nemožné, protože opakuji, důvodem pro osvícení je Dharmadatu.

Je zřejmé, že pokud rozdrtíme ego, tak nám bude zaplaceno. Je pravda, skutečně pravda, že pokud vytvoříme vyšší, existenční těla Bytí, tak nám zaplatí. Nemůžeme popřít, že když se obětujeme pro naše bližní, tak nám bude opět zaplaceno. To vše je nepochybné.

Proto, pokud chceme dosáhnout absolutního osvícení, tak musíme pracovat s třemi faktory pro revoluci vědomí:

NARODIT SE: co znamená vytvoření existenčních, vyšších vozidel Bytí

ZEMŘÍT: co znamená totálně rozdrcení ega

a OBĚTOVAT SE pro lidstvo.

Hle, tři faktory revoluce vědomí.

Každopádně, jak jsem vám říkal, musíme vědět, jak pracovat sami na sobě. V každém z nás musíme uspořádat Psychologického muže. Předtím, než dosáhneme absolutního osvícení, Psychologický člověk se musí narodit v každém z nás. A on se v nás narodí, když je uspořádána psychika. Je třeba, abychom v nás uspořádali psychiku tady a teď.

Energie a vytvoření vyšších těl

Pokud budeme pracovat správně, tak uspořádáme psychiku. Například, pokud nebudeme plýtvat energií emocionálního centra, pokud nebudeme plýtvat energií mysli, nebo energiemi motoricko-instinktivního-sexuálního mozku, pak je zřejmé, že s těmito úsporami těchto energií vytvoříme nebo vybudujeme, dáme formu, druhému psychologickému tělu: jedná se o tělo emocí, také nazývané Eidolon [Solární astrální tělo].

Nepochybně, pokud se osvobodíme od smyslové mysli, pak ve skutečnosti ušetříme intelektuální energii. S takovou energií můžeme živit třetí psychologické tělo nebo individuální mysl [Solární mentální tělo].

Když se vyjadřuji proti smyslové mysli, tak chci, aby bratři a sestry jasně pochopili, že to není, že bych nebral v úvahu užitečnost smyslové mysli. Musíme žít v dokonalé rovnováze, tj. vědět, jak řídit vyšší mysl a zároveň vědět, jak řídit smyslovou mysl. Pokud někdo neví, jak řídit smyslovou mysl, pak zapomene, že je třeba platit nájem, potřebu se najíst, abychom mohli existovat, jeden zapomene, že je třeba se obléci a ne se bezcílně flákat ulicemi, s tím, že si neplní své povinnosti v životě. Proto smyslová mysl je nutná, ale je třeba vědět, jak ji inteligentně řídit v rovnováze, což znamená: vyšší mysl a smyslová mysl, musí být v životě vyvážené.

Někteří lidé se zabývají pouze smyslovou myslí. Jiní, jako například někteří poustevníci, kteří žijí v jeskyních na Himalájích, zase zapomínají, že tuto smyslovou mysl vůbec mají. Jednoduše ji prohlížet jen tak, to je absurdní. Je potřeba, aby smyslová mysl fungovala v rovnováze, abychom mohli vykonávat své povinnosti života.

Ztotožnění

Zápas mezi vyšší myslí a smyslovou myslí je strašný. Vzpomeňme si na Krista, když se postil na poušti. Démon se před ním objevil a řekl mu: "Všechna království světa ti budou dána, pokud si přede mnou klekneš a budeš mě uctívat." Jinými slovy, ten, kdo ho pokouší, je smyslová mysl.

Vyšší mysl odpovídá, takto: "Satan, Satan, je napsáno, musíš poslouchat a uctívat Hospodina, svého Boha."

Ježíš nikdy nenechal smyslovou mysl, aby ho ovládala, ale smysl toho není, že smyslová mysl je k ničemu, prostě je třeba mít ji pod kontrolou. Musí pochodovat v dokonalé rovnováze s vyšší myslí.

Při snaze o uspořádání Psychologického člověka, očividně nastane strašný boj mezi dvěma myslemi, mezi vyšší, což je psychologická mysl a smyslovou. Smyslová mysl nechce mít nic společného s tím, co souvisí s vyšší myslí. Smyslová mysl má radost, když je ztotožněna s chlípnou scénou nebo když je ztotožněna s nějakou nepříjemnou událostí na ulici nebo když je ztotožněna s pohárkem vína, atd., a psychologická mysl je silně proti ní. Budu ilustrovat na příkladu:

Šel jsem autem, ale ne jako řidič. Jeli jsme v levém jízdním pruhu a v pravém pruhu byla dáma, která řídila jiné auto: náhle změnila směr se záměrem, že jde do supermarketu, který byl na levé straně ulice. Je zřejmé, že jelikož byla v pravém pruhu, tak měla zabočit trochu jinak, aby se dostala do supermarketu. Pokud by byl supermarket na pravé straně, pak by jí bez problémů stačilo pouze zahnout doprava. Aniž se tato dáma byť jen přinejmenším zabývala situací, prostě to stočila doleva: to samozřejmě skončilo tím, že narazila do auta, ve kterém jsme se vezli.

Škody na jejím autě nebyly natolik závažné, byly minimální. Ale tady přichází zajímavá část příběhu: auto, ve kterém se nacházela moje bezvýznamná osoba, řídil někdo jiný, kdo uznal, že to nebyla jeho chyba, a popravdě řečeno to opravdu nebyla jeho chyba. Nenesl vinu na tom, že narazil do vozidla, které se náhle před ním objevilo. Přirozeně, že toto tvrzení předložil dotyčné dámě. Ale tato dáma trvala na tom, že má pravdu. Samozřejmě, že to bylo zjevně absurdní, jakýkoliv dopravní policista by její tvrzení okamžitě vyloučil.

Nicméně, ona trvala na tom, že bude volat pojišťovnu za účelem sjednání problému. Přesto, že už prošlo několik hodin, pojišťovna stále nepřicházela, a tato paní trvala na tom, že by se jí mělo vyplatit 300 pesos (pesos je měna v Mexiku), což bylo víceméně náklady na opravy jejího vozidla, které ona sama zničila.

Spolucestující s nimiž jsem byl v autě a řidič, byly skutečně pěkně rozčilení. I když kterýkoliv z nich by jí mohl zaplatit, rozhodně nikdo z nich se k tomu nechystal. Všichni byli hrozně rozčilení. Já jsem se naopak rozhodl, že se s touto okolností nebudu ztotožňovat, protože naše psychologická disciplína, naše psychologické judo, nás učí, že v takových případech je nutné neztotožňovat se. Je jasné, že jsem zůstal klidný v souladu s naším psychologickým judem.

Nicméně, čas plynul, dvě hodiny, možná mnohem více. Čekali jsme, protože pojistný agent se neukazoval. Konečně, tato dáma - velmi slušně - ke mně popošla, protože viděla, že jsem byl jediný, kdo byl klidný, zbytek cestujících byl velmi hlučný, a řekla: "Pane, kdybyste mi mohl dát alespoň 300 pesos, pak bychom mohli celou tuto záležitost ukončit, protože tu ztrácím čas - vlastně všichni tady ztrácíme čas."

"Ale pokud se podíváte na postavení těchto dvou aut, tak uvidíte, že jste přišli z pravého pruhu a pokud jste chtěli odbočit doleva, měli jste být v levém jízdním pruhu, avšak vy jste chtěla vejít do supermarketu z pravého jízdního pruhu, přičemž levý pruh byl již obsazen. Takhle se přece nedá dostat do supermarketu. Každý dopravní policista by vás diskvalifikoval."

"Ale pane, co děláme tím, že ztrácíme čas, protože pojišťovací agent nepřichází."

"OK, vezměte si 300 pesos a odejděte v božím klidu, už nemáme žádný problém. Jděte si po svém."

Je zřejmé, že to u ostatních vyvolalo všeobecný protest, byli velmi pobouřeni nejen vůči této dámě, ale i vůči mně. Tedy v takovém byly stavu a nemohli dělat nic jiného než protestovat. Byli úplně ztotožněni s událostí a samozřejmě soudili mě za blázna, atd., atd., atd., a dalšími různými jmény. Samozřejmě, že jeden z cestujících přímo přišel k těmto dámám s úmyslem je urážet, protože tam jich bylo víc, ta, co řídila to auto a její kamarádky. Já jsem přešel k této dámě a řekl: "Jen jděte, odejděte v božím klidu a nevěnujte pozornost jeho urážkám."

A tak, tato žena odešla velmi šťastná a z dálky mi naposledy zamávala, a pak se auto ztratilo v ulicích města. Mohli jsme čekat další tři, čtyři nebo šest hodin, možná i celé odpoledne, a dost možná až do noci, dokud by konečně dorazil pojišťovací agent, a došlo by k nějak hloupé dohodě.

Skutečně nešlo o vážný problém. Škody na jejím autě byly minimální. I když moji spolucestující měli peníze, v žádném případě jí nebyli ochotni zaplatit. Tak byli s tou scénou ztotožněni, že nebyl samozřejmě žádný způsob, jakým by se dali přesvědčit. Jistě jsem je ušetřil před velkým množstvím problémů a nepříjemných detailů. Možná jsem dokonce zamezil tomu, aby je předvolali před soud. Odvrátil jsem je od padesát-tisíc pošetilých a rozvášněných skutků a argumentů. Ale oni byli tak ztotožněni s touto událostí, že si neuvědomili, že jsem pro ně udělal dobře. Takový jsou prostě lidé.

Proto moji milí přátelé, skutečně musíte pochopit, že ztotožňovat se s okolnostmi vždy přináší problémy. Je absurdní ztotožňovat se s okolnostmi, absolutně absurdní, protože se spotřebovávají energie. S jakými energiemi zorganizujeme Astrální tělo, pokud se necháme ovládat výbuchy hněvu, výbuchy strašlivé zuřivosti, a všemi těmi podrážděními, které nemají důvod existovat? A to všechno proto, že se ztotožňujeme s okolnostmi.

S jakými silami si můžeme dopřát luxusu vytvoření individuální mysli, pokud mrháme intelektuálními energiemi, pokud jimi mrháme na hlouposti, jako ta událost o které jsem mluvil?

Vytvoření druhého těla vyžaduje, abychom šetřili emocionálními energiemi, a vytvoření třetího těla (které lze nazvat intelektuální tělo nebo individuální mysl) tedy vyžaduje, abychom šetřili našimi mentálními energiemi.

Takže, pokud se opravdu nenaučíme ponechat stranou mechanické antipatie, pokud jsme vždy plní nenávisti vůči svým bližním, s jakými energiemi vytvoříme čtvrté psychologické tělo, Tělo vědomé vůle (Příčinné tělo)?

Je nutné vytvořit všechny tyto výše vozidla/těla, pokud skutečně chceme v sobě vytvořit nebo dát formu nebo vybudovat Psychologického člověka.

Víme dobře, že někdo, kdo má fyzické tělo, druhé emocionální tělo, třetí mentální tělo nebo tělo individuální mysli, a konečně čtvrté tělo vědomé vůle, si může dopřát luxusu přijetí žijících principů s cílem přeměnit sám sebe na Člověka, to je nepochybné. No pokud někdo mrhá svými motorickými, vitálními, emocionálními, mentálními a energiemi vůle tím, že se ztotožňuje se všemi okolnostmi života, pak je zřejmé, že se mu nikdy nepodaří uspořádat psychologické těla, která jsou nezbytná, aby se v každém z nich mohl objevit Člověk.

Proto, když mluvím o uspořádání psychiky, je třeba chápat, že musíme vědět, jak zacházet a využívat tyto energie. Neměli bychom se ztotožňovat ani se zapomínat, aby nedošlo k hloupému plýtvání energií. Když se zapomeneme, pak se ztotožníme, a když se ztotožníme, pak nemůžeme zformovat psychiku: nemůžeme v sobě inteligentně zformovat psychiku, protože hloupě plýtváme energií. Drazí bratři a sestry je nutné, abychom to pochopili.

Proto, skutečný Člověk je ten, který ušetřil své energie a s kterými pak vybudoval vyšší existenční těla Bytí. Skutečný Člověk je ten, který přijal své žijící a duchovní principy. Dokonalý Člověk je ten, který rozdrtil všechny psychické nelidské prvky. Skutečný Člověk je ten, kdo v sobě vytvořil vnitřního Člověka, namísto nežádoucích prvků (ego).

Proto to, co se počítá, je vnitřní Člověk. Tento vnitřní Člověk dostane svou platbu: Velký Zákon ho vyplatí, protože tento vnitřní Člověk je probuzen a protože rozdrtil ego. Toto je skutečný, pravý Člověk, který se obětuje pro své bližní. Je jasné, že toto je způsob, jakým dosáhne osvícení.

Takže vytvořit Člověka je začátek, to je to, co je zásadní, a to je dosaženo tím, že uspořádáme psychiku. Ale mnozí věnují pozornost výhradně rozvoji nadpřirozených schopností nebo nižších Siddhis, místo toho, aby se věnovali uspořádání své vlastní intimní psychiky, a to je opravdu absurdní. Kde začneme? S uspořádáním psychiky nebo s rozvojem nižších nadpřirozených sil? Co tedy chceme? Musíme být uvážlivý v analýze, uvážlivý ve svých touhách. Pokud to, co hledáme, jsou nadpřirozené síly, tak jen mizerně ztrácíme čas. Věřím, že to, co je zásadní, je uspořádání své psychiky, to je základ.

Pokud jste toto v sobě pochopili a budete na sobě pracovat, pak budete moci zformovat psychiku a takto se ve vás zrodí skutečný Člověk, pravý Člověk.

Intuice

Musíte pochopit, že místo honěním se za podřadnými Siddhis nebo podřadnými nadpřirozenými silami, jak jsme již řekli, je lepší zformovat psychiku.

Existují nadpřirozené síly, které se zrodí v každé lidské bytosti, která skutečně na sobě pracovala. Chci zdůraznit, že mluvím o intuici a vzpomínám to proto, abyste přestali prahnout po nadpřirozených silách. Ale co je to za schopnost? Bylo nám řečeno, že tato schopnost se vztahuje k epifýze, to nepopírám. Ale co je důležité vysvětlit, je to, jak funguje.

Jak budeme definovat intuici? Je to přímé vnímání pravdy, bez depresivního procesu možností. No, to je dobrá definice, ale pro mě je velmi neúplná. Tato definice je používána všemi malými pseudo-esoterickými a pseudo-okultními školami, které jsou v okolí. Analýza nás vyzývá, abychom do této věci šly mnohem hlouběji.

Co je intuice? Je to schopnost interpretace. Možná Hegel s jeho dialektikou se pokusil o její definici na základě čínské filozofii žluté rasy.

Čínská císařovna nerozuměla této záležitosti intuice velmi dobře. Jeden moudrý člověk jí vysvětlil, že se jedná o schopnost interpretace. Tato definice je správná, ale ona jí nerozuměla. Pak jí tento moudrý muž přinesl zapálenou svíčku a položil ji do středu sálu a kolem ní postavil deset zrcadel. Je zřejmé, že plamen této svíčky se odrážel v jednom zrcadle, tento plamen zase promítal plamen na další zrcadlo, a toto další zrcadlo ho promítalo na další, a toto další zase na další. Tak si všimli, že těchto deset zrcadel vzájemně promítalo světlo jeden do druhého. Vznikla úžasná hra světel, hra s interpretací. Pak císařovna pochopila. Hle, schopnost intuice.

Pokud někdo dosáhne buddhistické vyhlazení, pokud někdo vybudoval vyšší existenční těla Bytí, pokud je skutečným Člověkem v nejtranscendentálnějším slova smyslu, pak tato schopnost interpretace, bude v něm jako fakt.

Vezměme v úvahu, že jsme obsaženi v kosmu. Řekl jsem, že jeden je součástí celku. Hodně toho existuje uvnitř mikrokosmické člověka, avšak celek člověka není nic, pouze jedna část celku.

Už víme například, že v Ajokosmu, což znamená Nekonečno, je obsažen Makrokosmos. V Makrokosmu, tj. Mléčné dráze je obsažen Deuterokosmos, tj. sluneční soustava. V Deuterokosmu je obsaženo kosmické slunce, a v tomto kosmickém slunci, je obsažen vesmír Země, Mesokosmos. Stejně tak v Mesokosmu je obsažen mikrokosmické člověk, a uvnitř mikrokosmické člověka je obsažen život nekonečně malého, tj. Tritokosmos.

Uvnitř jednoho vesmíru, se nachází jiný vesmír, a v tomto jiném vesmíru se nachází další, a spolu máme sedm vesmírů. Tyto vesmíry jsou obsaženy jeden v druhém. Proto v našem nitru najdeme podřadný/nižší vesmír (je zřejmé, že se jedná o Tritokosmos) a nadřazený/vyšší vesmír (a nyní je jasné, že se jedná o Mesokosmos). Nacházíme se mezi vyšším a nižších vesmírem. Také velmi souvisíme s našimi rodiči, jelikož nám dali život, stejně tak od nás přijdou na svět naše děti a vnoučata. Všichni se navzájem interpretujeme.

Nepochybně, moji milí přátelé, celá existence, to znamená, že její zrození, její vývoj, její smrt se odráží i v pravém Člověku, který dosáhl buddhistického vyhlazení. Proto takový člověk může říci: "Znám historii této planety." Celá Mahá-manvantara se může odrážet v nehtu autentického Člověka a bude se odrážet s takovou přesností, že takový Buddha bude vědět o všem.

Vše, co by se mohlo stát v rámci celého národa, se dokáže odrážet v psychice Muže nebo Ženy, který prošel buddhistickým vyhlazením: odráželo by se to s takovou přesností, takovou precizností, že takovému Člověku by neunikla ani nejbezvýznamnější událost.

Proto si vyvoďte a udělejte úsudek z toho, jak jsem definoval intuici: schopnost interpretace.

Pokud v sobě dosáhneme odraz historie této Galaxie, můžeme přehlédnout něco, co s ní souvisí? Samozřejmě, že ne. Galaxie se všemi svými procesy se může odrážet v naší psychice tak přirozeně, drazí bratři a sestry, jako svíčka v příběhu o císařovně, který jsem vám vyprávěl.

Všechny okolnosti mohou být odrážena v psychice Buddhy rozjímání, protože tento již nemá žádné nelidské psychické agregáty, aby rozdrtil, pak takový Buddha dosáhne, jako fakt, a to prostřednictvím intuice to, co bychom mohli definovat jako vědomí.

Dosáhnout Osvícení je možné, ale nezapomeňte, moji milí přátelé, že osvícení má své zákony. Důvodem pro osvícení je Dharmadatu, jinými slovy: Dharma.

Tato kapitola je z knihy "Odstranění satanova ocasu," napsaná Samaelem Aun Weorem